Jak zvolit správnou vnější omítku? Víme, na co si dát pozor u fasád bez zateplení.
Současné stavebnictví klade důraz na tepelnou izolaci, efektivitu výstavby a dlouhodobou ochranu obvodových stěn. Moderní zdicí materiály umožňují realizaci jednovrstvého zdiva, které zjednodušuje konstrukci fasády a často eliminuje potřebu dodatečného zateplení. Aby fasáda plnila svou ochrannou i estetickou funkci, je zásadní správný výběr omítkového systému.
Foto Maxit
Ten závisí zejména na třech klíčových parametrech:
Modul pružnosti zdiva (E) – určuje, jak se zdivo chová při zatížení a jaké omítky jsou pro něj vhodné. Omítka by měla mít podobný nebo nižší modul pružnosti než samotné zdivo, aby se minimalizovalo riziko vzniku trhlin a poruch.
Sytost barevného odstínu – tmavé odstíny fasád pohlcují více tepelného záření, což může vést k vyššímu namáhání omítkového systému. Světlé odstíny naopak odrážejí více tepla a snižují riziko tepelných deformací.
Zrnitost povrchové úpravy – ovlivňuje nejen vzhled fasády, ale také její odolnost vůči tepelnému namáhání. Hrubší struktura povrchu zajišťuje větší tloušťku vrstvy (velikost zrn v omítkové směsi od 2 mm výše) a tím lépe odolává teplotním výkyvům, jemnější povrchy jsou náchylnější k tvorbě napětí.
Co je tedy potřeba zvážit před volbou omítky?
- Typ cihly – o jakou cihlu se jedná?
Pevnost cihly je hlavním vodítkem pro výběr vhodného omítkového systému pro fasádu. Vždy platí, že je třeba hledat takovou skladbu omítek, která má stejnou nebo větší pružnost než zdivo, které kryje. - Jaký plánuji odstín fasády? Světlou či tmavou?
Pro tmavou omítku je třeba zvolit nejodolnější omítkový systém. U světlých odstínů fasáda méně trpí teplotními výkyvy. Informaci o sytosti odstínu najdeme ve vzorníku barev. Jedná se o index odrazivosti světla HBW. - Jaká bude zrnitost omítky?
Zrnitost omítky označuje velikost zrn v omítkové směsi, která ovlivňuje výslednou strukturu povrchu a spotřebu materiálu. Běžně se pohybuje od jemných (např. 0,5 mm) pro hladký vzhled po hrubé (např. 3 mm) s výraznější strukturou povrchu (a vyšší spotřebou materiálu na m2).
